Agenturní práce - O státu & Konsentu

Po tom, co se paní Maláčová rozhodla, že bude usilovat o omezení agenturní práce, jsem se já rozhodl napsat krátké zamyšlení o státu a konsentu, a využít toto téma jako rekvizitu.

Agentura vs Úřad práce

Představte si, že musíte platit Úřad práce, kdybyste náhodou třeba potřebovali najít práci. To jestli ji chcete přes ten úřad hledat, jestli máte práci, nebo jestli vám někdy nějakou našel, to vůbec nehraje roli. Platit ho musíte. Nedobrovolně.

Nyní si představte, že se vám nedaří najít práci, ale ten úřad selhal v tom vám práci zajistit. Nestál za nic, nulová snaha, nikdo neměl zájem, aby služba vám byla nějak dobrá.

Najdete si agenturu a ta vám najde práci. Dobrovolně. Samozřejmě stejně jako úřad není zdarma. 

Ale je levnější a nemusíte ji platit, pokud její služby nevyužíváte. Samozřejmě máte méně peněz, protože musíte platit tu agenturu, která vám našla práci. Ovšem zároveň musíte platit i ten Úřad práce, který vám byl úplně na nic, kvůli kterému taky máte méně peněz.

A s čím vidí problém politici? Samozřejmě s tou dobrovolnou platbou za službu, kterou potřebujete. Nikoliv s tou nedobrovolnou a nekvalitní, která je tak špatná, že si raději zaplatíte navíc ještě konkurenci.

Zobecnění

Tohle ilustruje naprosto nesmyslné myšlení proponentů státních zásahů a politiků. Zaznívají argumenty na způsob "ale přece se nedá mluvit o dobrovolnosti, když třeba člověk umře hlady bez práce, to pak není dobrovolná volba".
Přitom tahle "ne tolik dobrovolná činnost" pořád vyžaduje souhlas a je dobrovolnější než "řešení", které pak tito lidé navrhují - což obvykle je něco, kde nejenže to není "tolik dobrovolné" (kvůli snad nějaké životní situaci), ale je to absolutně nedobrovolné, protože tam ani není dán souhlas a mnohdy je dokonce dán i explicitní nesouhlas a to je úplně jedno.

Příkladem toho může být skoro všechno od státní "ochrany" zaměstnance, soukromí, dat, a podobně. Vlastně snad všechno, před čím chrání stát to stát chrání způsobem "chráním tě před něčím co by sis mohl dobrovolně způsobit", ale zároveň tím nedobrovolně způsobuje to samé nebo i něco daleko horšího.

Závěr

Člověk by měl mít právo rozhodovat jak naloží s časem jenž mu je na tomto světě dán. Pokud má za to, že mu agentura poskytne dobré služby, ať si ji platí když chce. Nač trestat jeho nebo agenturu ve styku, pro který se obě strany rozhodly? Naopak co bychom měli odstraňovat jsou ty "nedobrovolné styky" způsobem, kdy člověk musí podporovat nějaké řešení ve které nevěří.
A je jedno proč v něj nevěří.
Násilím ho nutit do něčeho čemu nevěří (ať už přímo, nebo zprostředkovaným násilím v podobě vymáhání daného názoru policejními složkami, které se řídí zákonem, co jsme odhlasovali), jen protože tomu věříme my, by už byl fanatismus na úrovni křížových výprav.